Česká otázka. Snahy a tužby národního obrození

Ediční poznámka

22. Jsou-li Slované nebojovní a co nebojovnost ta přesněji znamená. Úsudek Leroy-Beaulieův o nebojovnosti Rusů. Nebojovnost Slovanů při udatnosti, hrubosti, surovosti a ukrutnosti. Žižka a bratří. Slovanská měkkost

23. Čech a Němec. Poučná historie o zabití koček

24. Soběstianskij nepřesně vykládá starší prameny a učení Herderovo

25. Pokud a čím vlastně Kollár nekriticky idealizoval Slovany. Kollár nemá svého názoru o nebojovnosti Slovanů pouze od Herdera. Jak Kollár sám rozumí slovanské měkkosti

Kapitola třetí. Našeho obrození doba třetí. Doba Palackého a Havlíčkova (1848–1880)

26. Vývoj pokollárovský (1848–1880) jako třetí údobí vývoje obrodného. Vliv Kollárův: Kollár jako národní buditel

27. Rok 1848 jako pokračování francouzské revoluce a jeho charakter politický a národnostní. Naše účast v revoluci a její ráz kollárovský

28. Rok 1848 pokračuje ideami francouzské revoluce: Svoboda, rovnost, bratrství národů. Národ mravní a právní osoba. Rovnoprávnost národů vyplývá z přirozeného práva, tedy z požadavků humanitních. Filozofický dosah teorie přirozeného práva národního

29. Rok 1848 a naše reformace: význam Dějin Palackého. Kollárovská humanita a Palackého ideál českého bratrství

30. Kulturní a národní program Palackým se stává českým programem politickým. Přirozený vývoj našeho národního programu od všeobecně humanitního a slovanského k českému. Palacký vůdcem a Otcem národa

31. Podrobnější výklad politických názorů Palackého a jeho shoda s Kollárem. Palackého idea humanity: humanita jako božnost. Historický podklad humanity: Palackého náboženský ideál. Palacký opravuje Kollárův náboženský racionalismus. Palackého pojem státu. Vliv Kantovy a pokantovské filozofie. Idea federace rakouských národů. Palackého federace a Kollárova vzájemnost. Federace národů a federace zemí historicky daných: Idea státu rakouského

32. Právo přirozené a historické. Poměr náš k Němcům hlavní problém aktuální politiky. Rakouská federace proti pangermanismu a panrusismu. Federace česká ve federaci rakouské

33. Idea státního práva českého a idea Kollárova. Rozdíly. Palacký podřizuje národnost účelu politickému a humanitě

34. Česká šlechta a její účast v národním a politickém probuzení

35. Bachovská reakce. Palacký o reakci v reakci

36. Havlíček a jeho poslání. Havlíčkova taktika; jeho opravdovost v uměřenosti. Co do věci Havlíček především cítí česky, je Čech. Podstatu češství zakládá na svobodomyslnosti. Havlíček v stálém boji proti duchovní reakci; reforma církevní jeho životní ideál. Havlíčkův český, lidový, realistický sloh. Havlíček jako žurnalista a literát: celkovost a propracovanost jeho povšechného názoru politického a filozofického. Havlíček se vystříhá vad historismu, je člověk věcí a přítomnosti, člověk moderní, pokrokový. Havlíček jako kritik: revolucionoval literaturu

37. Havlíček s Palackým zajedno v požadování rakouské federace. Havlíček pro federaci národů. Havlíček pro přirozené právo na základě Rousseauovy teorie smluvní

38. Demokratismus roku 1848. Havlíček, Palacký (Rieger): „Všeliké moci ve státě vycházejí z lidu“

39. Pojem demokracie u Palackého a u Havlíčka. Palacký a Havlíček o sociální otázce. Palacký proti všeobecnému právu hlasovacímu, Havlíček pro, ačkoli se drží liberalistického názoru o státu. Humanita a všeobecné právo hlasovací. Humanita extenzivně a intenzivně. „Člověk“ ani humanitě nestačí

40. Havlíček je lidovější Palackého. Objasnění pojmu a vývoje lidovosti z ideálu humanitního. Od 18. století se rozšiřuje pojem národa: rozumí se slovem tím veliká masa lidu posud od společné duchovní práce vyděděná. Národ, lid jako přirozený kulturní orgán člověčenstva. Studium lidového umění a vědění, rozšíření lidových práv. („Národní“, „lidový“, „prostonárodní“.) Kollár, Havlíček, Palacký

21. Devatero metodologických pravidel, jimiž se autor spravuje při posuzování a studiu národů a obzvláště také slovanských

20. Profesor Soběstianskij proti sentimentálně poetickému líčení charakteru staroslovanského; staří Slované nebyli krotcí a pasivní, nýbrž bojovní, podnikaví a ukrutní. Idealizování Slovanů z příčin hlavně politických (národnostních). Nesprávný názor o starých Slovanech počíná se Herderem

18. Kollár syn této doby a hlavní představitel. Vlivy cizí: Herder a jeho působení na naše a jinoslovanské myslitele. Vlivy domácí: Kollár a Šafařík. Kollár a vlivy slovanských spisovatelů

41. Palacký a Havlíček. Shody a různosti národního programu

Předmluva k vydání prvnímu

Předmluva k vydání druhému

Kapitola první. Našeho obrození doba prvá. Doba Dobrovského (asi do r. 1811)

1. Naše takzvané obrození na sklonku 18. věku v souvislosti s osvobodným hnutím evropským. Úkoly obrození: navázat na minulost a uvědomit si přítomnost a úkoly pro budoucnost. Samostatnost kulturní a náš poměr ke kultuře německé. Potřeba filozofického vodítka: německá filozofie humanitní. Kollár německou filozofií humanitní navazuje na minulost reformační. K tomu bylo potřeba filozofie dějin. Kollár a Herderova filozofie dějin. Obdobný vývoj jazyka: od učenecké němčiny pomocí starého jazyka a slovanských jazyků k jazyku svému. Národ „filologický“. Krásná literatura a její souvislost s literaturou vědeckou. Obrodní vývoj počínající literárně a filozoficky dospívá přirozeně ku programu politickému a sociálnímu

2. V době probuzení v Čechách stála v popředí otázka náboženské a filozofické svobody. Josefinismus. Svoboda náboženská a svoboda národní a jazyková. Dobrovský jako osvícenec předchůdce Kollárův. Kněží buditelé. Kollár, Šafařík, Palacký protestanty. Význam toho: navázání na ideály bratrské

3. Význam Kollárovy humanity a osvícenství v době probuzení. Právo národa a jazyka českého zabezpečeno humanitou a osvětou. Šafařík a Palacký se dovolávají humanity. Osvětný charakter našeho znovuzrození

4. Kollár a takzvané slovanské znovuzrození. Obsah znovuzrození. Slované se vyvíjeli stejným směrem jako národové ostatní. Vzájemnost národů evropských. Kollár chtěl evropskou vzájemnost zesílit tužší vzájemností slovanskou

5. Světovost slovanského znovuzrození dosvědčuje současnost československého učení vzájemnosti, polského mesiánství a ruského slovjanofilství. Srovnání učení Kollárova, Mickiewiczova, Kirejevského. Všichni tři řeší problém všelidský

6. Idea národnostní se upevňuje na sklonku 18. století. Humanita a národnost. Herder, hlasatel národnostního principu. Kollár a Herder

7. Národní vědomí u Slovanů bylo hned zpočátku slovanské, u nás tedy slovanské a české zároveň. Slavismus ve svých hlavních formách: austroslavismus – rusoslavismus, panslavismus rusofilský, panrusismus

8. Herderovo rusofilství. Filangieri

9. Slovanské vědomí hned zpočátku nové doby je podstatnou součástí národního vědomí českého. Historikové a gramatikové slovanské vědomí sílí a odůvodňují: slavistika vzniká. Slovanství prvých básníků. Puchmajer a jeho sbírka. Puchmajer pro austroslavismus, ale rozhodně rusofilský. Rusofilství hned zpočátku význačná podstata slovanského citu a vědomí. Prvý básník český napsal prvou česko-ruskou mluvnici

10. Dobrovský, zakladatel slavistiky, prvý hlasatel slovanské ideje. Humanita a slovanství. Slované světlem člověčenstva: Dobrovský a Herder. Dobrovský a Kollár. Dobrovský je rozhodný rusofil. Jeho austroslavismus

11. Dobrovského takzvané pochybnosti o živoucnosti českého národa. Pochyboval i Jungmann, Šafařík, Kollár. Dobrovský jako člověk pozitivní: jeho čestnost a kritickost vůči Němcům. Miluje svůj národ, nezávidí Němcům a necítí k nim žádného záští. Pochybování Dobrovského a Kollárovo je poznáním vlastní malosti: odtud touha po vzájemnosti, především slovanské

Kapitola druhá. Našeho obrození doba druhá. Doba Kollárova a Jungmannova (1810–1848)

12. Druhé údobí znovuzrození: snahy a směry vědecké a filozofické (1811–1848). Jungmannův voltairismus a wielandismus. Převládá směr archeologický. Čelakovský modernější, lidový

13. Šafařík jako slavista. Vědecký důvod, proč studium bytu českého předcházela slavistika. Logický poměr poznávání všeobecného a speciálního

14. „Slovan a vlastenec“. V čem tkví abstraktnost slovanství: vlivy slovanské a německé. Fantastičnost, nereálnost. Neznalost života a bytu skutečně slovanského. Spory o Rukopisy královédvorský a zelenohorský. Zneužití slovanské analogie v české historii samým Palackým

15. Otázka jednotného spisovného jazyka

16. Polonofilství. Povstání polská v letech 1830 a 1863. Rusofilství. „Strana Hankova“. Antonín Marek

17. Světlo a stíny

19. Slovenské vlivy. Význam Slováků pro naše obrození a pro náš národ vůbec. Slováci jazykově Zachovalejší. Kollárova charakteristika Slovanů platí vlastně o Slovácích. Slováci a jejich bližší styky s ostatními Slovany. Kollárovo světoobčanství humanitní a dráteníček. Kollár a vlivy maďarského útisku

42. Směry a pozdější strany, staročeská a mladočeská. Podstata strany staročeské. Palacký správně určil její rozdíl od strany mladočeské

43. Charakteristika směru a strany mladočeské

68. Samostatnost kulturní: Eklekticismus. Co znamená dívat se na náš kulturní život pozitivně? Historie česká se nevyčerpává antagonismem proti Němcům

70. Úkol politiky a pojem národnosti se musí rozšířit a prohloubit. Slovanská idea. Slovanská idea v krásné literatuře: Čech a Zeyer. Žurnalistika a literáti pro a proti. Lier proti slovjanofilství. Dobrý vliv rukopisných sporů. Politický program slovanský: austroslavismus. Dr. Rieger proti Lamanskému. Dr. Mattuš se vrací k národní federaci rakouské ve jménu politické rovnováhy

71. Úpadek starších směrů, staročeského a mladočeského. Neblahý vliv pasivní politiky a jí následující přeceňování politiky aktivní. Politika nás nespasí. Politice naší se nedostává náležitě teoretického podkladu. Nedostatek vzdělání a zejména vzdělání sociálního a politického. Naše dědičná nepevnost intelektuální. Nepevnost programu je zaviněna i tím, že Palacký se vzdal svého programu a Sladkovský svého

72. Nedostatek politického vzdělání na mladočeské straně. Odsud spojení s realisty a vznik hnutí takzvaného pokrokového. Budoucnost mladočeské strany v reformě a v pokračování na dráze Havlíčkově, to jest přijetí realismu

73. Otázka studentská. Kulturní a politický význam studentstva v dobách před rokem 1848 a příčiny toho. V době nové je tento význam jiný, student není již hlavním šiřitelem pokrokových idejí. Studentstvo všude přechází od politických otázek k otázkám sociálním. Hnutí takzvané pokrokové. Krize v studentstvu. Nedostatek vzdělávacích prostředků a neblahý vliv toho. Mravní život našeho studentstva. Student v malém národě: sebevzdělání a sebevýchova

74. Úpadek strany šlechtické. Nenárodnost a nelidovost české šlechty. Nyní je pod vedením klerikalismu. Proto se staví proti základním požadavkům českého programu kulturního. Odtud slabost jejího politického programu, třebaže státoprávního. Feudální výlučnost rakouské a zejména české šlechty. Palacký o národním úkole šlechty. Její úkol sociální

75. Úpadek všech posavadních stran a směrů upřílišeným historismem. Co znamená Palackého výrok, že je „životní otázkou národa našeho“ účast v moderní, myšlenkové a technologické práci. Abstraktnost a neplodnost běžného programu politického a národnostního. Politický program musí být založen na programu kulturním. Politická samostatnost je také jen prostředkem, ne posledním cílem. Malý národ dovede být i politicky samostatný pouze prováděním svého kulturního a mravního programu. Úpadek politických stran se jeví v zapomínání obrodních ideálů. Kollár, Palacký, Havlíček neznámí

76. Organizace směru a strany klerikální. Cíl hnutí katolického: vyvrátit filozofické základy Palackého historie. Realismus je v tom nejostřejší odpůrce klerikalismu. Uskutečnění reformích ideálů v dané formě církevní. Historie se neopakuje. Náboženství a lidovost. Nedostatky nynějšího liberalismu

77. Idea takzvaná cyrilometodějská jakožto otázka náboženská. Nestačí národní program osvobozovací – obrodíme se uskutečněním ideje cyrilometodějské? Hlásá se ideou cyrilometodějskou katolicismus, nebo pravoslaví? Otázka bohoslužebného programu. Naše reformace není pokračováním moravské církve metodějské. Hus o svém poměru k církvi římské. Proč starší teologové husitští a bratrští hledali svou matku v církvi pravoslavné a ve kterém smyslu. Historie ideje cyrilometodějské: v době starší až po Dobrovského; Dobrovský a následníci; Kollár; Palacký; novější historikové čeští a ruští; Havlíček. Idea cyrilometodějská a strana svobodomyslná: Sladkovský. Idea cyrilometodějská katolická. Co znamená liberalistická propaganda této ideje: fiasko vlastenčícího liberalismu

Kapitola pátá. Našeho obrození smysl národní a historický. Humanita

78. Humanitní ideál ideálem národním, historickým, českým: české bratrství. Humanita není romantismus a sentimentálnost, nýbrž úsilná práce. Praktický dosah humanitního ideálu

79. Jsme národ Žižkův a Prokopův, či Husův a Komenského? Naše osudná nestálost a kolísavost mezi krajností táboritskou a bratrskou

80. Modlitba Rokycanova. Nesprávné pravidlo o zlaté prostřednosti. Syntéze obou typů v typ vyšší, jednotný: Chelčický lepší vzor člověka českého

81. Naše charakterová neucelenost netkví pouze v nestálosti a v nedůslednosti vůle, ale i rozumu. Nedostatek husitství. Hřích proti duchu svátému: utrakvismus

82. Naše pasivita: náš kult mučednictví. Naše záliba ve falešném mučednictví. Lžiradikalismus a žebrota politická

83. Lze se malému národu obejít bez politické intriky? Machiavelismus a práce. Pravidlo Ježíšovo

84. Mravní úkol našeho obrození: účinná humanita. Kolísání Kollárovo mezi humanitou a násilím. Palackého ideál bratrský. Havlíček jako národní vychovatel obrodní: jeho poučení o poctivosti, stálosti, vytrvalosti a o pravé neohroženosti

85. Příčina našeho národního úpadku: zpronevěřili jsme se ideálům reformačním. Namístě bratrství zotročení lidu zákonem roku 1487. Další úpadek, až na Bílé hoře padla dvoustoletá nestálost a kolísavost. Všehrd o příčině našeho úpadku

86. Obrození se může stát jen odčiněním příčiny, pro niž jsme upadli: odčinit rok 1487. Co to znamená

87. Kollárova idea humanity a úkol z roku 1487. Idea humanity úkolem všelidským, slovanským a českým. Humanita a bratrství. Idea humanity netoliko národnostní, ale především sociální. Otázka sociální a česká. Otázka sociální a rok 1487

88. Otázka sociální není pouze otázkou dělnickou, nýbrž otázkou mravní

89. Problém sociální je podstatou vší národní taktiky. Úkol tříd sociálně silnějších a hlavně také české inteligence. Pokrokové hnutí a dělnictvo. Rudolf Mayer a Josef Barák předchůdci pokrokářů. Úkol vůči dělnictvu není národní a politický, ale mravní

69. Úkoly národní praxe. Národní technika, průmysl a obchod. (Herrmann o českém kupectví.) Národní hygienika a tak podobně. Vzorná správa našich obcí: opět v politice vnitřní

44. Náš liberalismus. Jungmannův krejčí věřící v čerta. Učení jezuitská

67. Potřeba organizovat vědeckou práci. O úkolech České akademie: Překlady, popularizace věd, vydávání cenných starých památek a podobně

66. Umění a krásná literatura posud hlavním učitelem národním. Náš vývoj vědecký. Jazykozpyt a historie. Studium jazyka žijícího. Historismus v historii. Doplnění a opravení Palackého. Pokračování Palackého jako historie protireformace. Důležitost toho úkolu. Potřeba dějin kulturních: dějiny literatury, umění a věd. Naše pokroky v přírodních vědách a v matematice. Česká filozofie

45. Náš konzervatismus. Počátkové opravdovějšího katolického písemnictví

46. Konstituční a parlamentní éra zahájená říjnovým diplomem: vznik Ideje státu Rakouského. Státoprávní přeměny v Rakousku a naše pasivní opozice a zahájení politiky aktivní. Poznání, že politika nás nespasí. Palacký o dosahu světové organizace pro naši politickou samostatnost. Problém státu malého. Spasí nás jen neúmorná práce osvětová. Dovršení obrození politickou svésprávou a samostatností

47. Prvé politické vystoupení slovanské: Slovanský sjezd v Praze roku 1848. Austroslavismus a jeho služby mouřenínské. Palackého Idea státu rakouského také austroslavistická. Austroslavismus se staví Palackým a Havlíčkem proti Rusku z důvodů svobodomyslnosti. Povstání polské roku 1863. Slavnost velehradská: idea cyrilometodějská. Pouť do Moskvy roku 1867

48. Palackého Idea státu Rakouského po jeho cestě na Rus. Jeho Doslov z roku 1872. Proti panovačnosti Němců a Maďarů se Palacký dovolává kollárovského všeslovanství a nadto přímého spojenectví rusko-českého. Obrozovací politika se končí obrozovací ideou slovanskou, totiž rusofilskou

49. Jakožto prostředek vedoucí k těmto cílům politickým a kulturním Palacký doporučuje nenásilí a práci osvětnou. Závěť Palackého. Politika znovuzrození se končí také ideou humanity

50. Slovanská idea v literatuře a v umění. Smysl Havlíčkova hesla: Čech, ne Slovan! Havlíčkův vlastní výklad: vzájemnost slovanská pium desiderium. Posavadní skutečná nevzájemnost. Mylná teorie o našem prostředkování mezi Západem a Východem. Havlíček slovanský spisovatel tohoto údobí. Čechova Slavie a Zeyerova Poezie

51. Nový směr básnický a literární uveden byronismem. Máchův význam. Mácha a Kollár. Hálek pokračuje na dráze Máchově. Příčiny toho opoždění: nemáme ještě literatury. Hálek a Neruda pro českého člověka. Sociální směr literatury: Hálek, Neruda, Němcová, Světlá, Pfleger-Moravský, Rudolf Meyer. Neruda jako básník slovanský, český, lidový a přímo sociální. Směr kosmopolitický: eklekticismus a jednostranné vlivy cizí – realismus lidový (Havlíček, Neruda)

52. Slovanská idea ve výtvarném umění. Českého výtvarného umění je poskrovnu; jeho závislost na cizím vyškolení a na cizí podpoře. Historický a vlastenecký obraz není vždy český a skutečně národní. Česká, slovanská hudba. Smetana. Spory o hudbu slovanskou a všeslovanskou

53. Slovanská idea ve filozofii a ve vědě. Filozofický ráz doby, přirozený vliv německé filozofie. Palacký, Havlíček. Problém české a slovanské filozofie: Augustin Smetana. I česká filozofie se nesla k humanitě a k národnosti; Smetana jí důsledně přikazuje problém sociální

54. Česká věda a školství. V tomto údobí jsme se domohli škol středních a techniky; význam toho. Věda u nás se pěstuje více populárně a prakticky než přesně a teoreticky. Moment v tom lidový, ale zároveň nedostatek přesnosti. Školství národa Komenského – jaké by mělo být: škola konkrétní cíl humanitních tužeb osvícenských. Ne toliko mnohost, ale jakost škol – školská politiko česká kráčej v čele snah o reformu školství

90. Sociální demokracie. Chování strany staročeské a mladočeské v otázkách sociálních. Dělnická strana takzvaná národní. Smysl mezinárodní organizace české sociální demokracie. Její závislost na německých vzorech nejiná než naší starší literatury vůbec. Herder a Marx. Literatura a žurnalistika. Shoda s literaturou a žurnalistikou vlasteneckou. Shoda politické organizace: české dělnictvo je organizováno federativně a autonomisticky. Dělnictvo není protinárodní a beznárodní. Naše literatura dělnictvu a chudým nepřístupna. Sociální demokracie se liší od národního programu svým filozofickým základem. Nedostatečnost takzvaného historického materialismu a materialistického názoru na svět vůbec. Rozdíl mezi spravedlivými požadavky tříd potlačených a jejich filozofií. Klerikalismus a šlechta vůči dělnictvu. Otázka sociální a otázka česká

55. Humanita jako cíl vyžaduje humanitních prostředků. Otázka po národní taktice: nenásilím, ale osvětou, vzděláním, věděním. Palackého určení našeho humanizujícího postupu

57. Plány Purkyňovy, doplňující historismus Palackého. Jungmannovo a Palackého úsilí o encyklopedii. Komenský tu předchůdcem svou Pansofií. Palacký poznal roku 1852 národní důležitost moderní vědy přírodní; jeho plány o její popularizování. Lidovost a spolu světovost tohoto úsilí. Komenský chtěl zpopularizovat metafyziku osmiletým dětem. Palackého usilování o vzdělání reální a Havlíčkovo: pryč s idealismem, raději skutečnost. Novější realismus

58. Žurnalistika jako literární nástroj obrození. Význam žurnalistiky v nové době a zvláště české. Palacký, Havlíček žurnalisty. Havlíček žurnalista světového významu. Odkud pochází mocný vliv české žurnalistiky na veřejné mínění: nemění bohatého písemnictví. Úpadek naší žurnalistiky jako básnictví cizími vzory. Žurnalistika přirozený orgán lidového hnutí. Josef Barák dělníkům a studentům. Vliv žurnalistiky na naši akademickou inteligenci. Národní listy

Kapitola čtvrtá. Našeho směru obrození doba čtvrtá. Časové směry a tužby

59. Poslední (čtvrté) údobí od počátku let osmdesátých. Charakterizuje se zahájením aktivní politiky a ustavením vysokých škol českých. Univerzita dovršením osvícenského a humanitního ideálu. Význam univerzity pro národ v minulosti a nyní. Úkol českých škol vysokých

60. Spor o Rukopisy královédvorský a zelenohorský: jeho vědecký a národní význam. Odstranění podvržených Rukopisů mravní a vědecký úkol nové univerzity. Revize starovlasteneckých názorů o minulosti. Pokračování ve vědecké činnosti Dobrovského. Proč žurnalistika hájila Rukopisy? Žurnalistika a nová škola vědecká. Spor se rozšiřuje a nastává kritická revize vší národní organizace duchovní, konečně i politické. Dva tábory: starovlastenecký a kriticko-vědecký

61. Podstata realismu. Realismus protest proti upřílišenému historismu. Literární revoluce: revize obrodního programu. Kritika a sebeobžaloba. Prohloubení a doplnění literárního, vědeckého a filozofického vzdělání. Realismus pro přírodní a hlavně sociální vědy. Znárodnění vědy a filozofie; socializace vědeckého a filozofického vzdělání

62. Hlavní politické zásady realismu. Humanita jako požadavek sociálních reforem. Sociální otázka otázkou povýtce českou. V politice vnější program Palackého: ve shodě s Němci usilovat o státoprávní samostatnost českých zemí. Dohodnutí s Němci samosprávou co největší. Politická taktika: důsledné využitkování všech moderních pokroků. Havlíčkovo slovo o postavení mezi stranou radikální a konzervativní. Proti politické pasivitě a násilí: odpírat zlu důsledně všude a pořád. Takzvaní lidé hodní a dobří. Pro násilnou taktiku není důvodů. Konstitucionalismus zabezpečuje relativní svobodu – potřeba práce, práce takzvané drobné. Politika vnitřní důležitější než vnější: somočinnost a víra v policii. Osudný omyl i Palackého a Havlíčka, že všecek náš život se určuje odporem proti náporu německému a vlády. Nejsme tak malí – život náš má pozitivní obsah, vyvíjí se pozitivně, podle toho budiž i politika naprosto aktivní. Poměr realismu ke stranám: co znamená metoda v politice. Realismus uvědomělým pokračováním Havlíčka a Dobrovského

63. Jiné směry literárního dorostu. Počátkové literatury kritické a její význam pro literární revoluci

64. Vystoupení Macharovo a jeho význam. Vrchlický jako eklektik. Směry starší a nové. České básnictví lidové. (Svatopluk Čech, M. A. Šimáček). Vlivy cizí

65. Výtvarné umění a hudba. Potřeba filozofie umění a hudby české. Pokrokové směry v hudbě

56. Otázka po jednotlivých předmětech a směrech os větné práce národní. Převládání historismu a jeho jednostrannost: přítomnost a budoucnost musí být hlavním předmětem našich starostí, ne minulost. Na této studii se objasňuje smysl tohoto požadavku

Doslov

sv. 6 | Česká otázka. Snahy a tužby národního obrození [1895]