sv. 6 | Česká otázka. Naše nynější krize. Jan Hus [2000]
Ve třech studiích, vydaných knižně v letech 1895 a 1896, Masaryk analyzoval krizi české moderní společnosti a formuloval politický a kulturní program k jejímu překonání. Pozornost věnoval jedné z klíčových otázek: Reformace, či revoluce? Proti liberalistickému indiferentismu Masaryk poukázal na aktuálnost Husova pojetí myšlenkové svobody. „Časové směry a tužby“ autor interpretuje jako pokračování národního obrození, které se opíralo o humanitní program Josefa Dobrovského, Jana Kollára, Františka Palackého a Karla Havlíčka Borovského.
kniha, česky, 2000, Ústav T. G. Masaryka: Praha / Masarykův ústav a Archiv AV ČR: Praha, Tomáš Garrigue Masaryk (autor) – Jiří Brabec (editor)
-
Česká otázka. Snahy a tužby národního obrození
[1895], s. 9–163
- Ediční poznámka
- 22. Jsou-li Slované nebojovní a co nebojovnost ta přesněji znamená. Úsudek Leroy-Beaulieův o nebojovnosti Rusů. Nebojovnost Slovanů při udatnosti, hrubosti, surovosti a ukrutnosti. Žižka a bratří. Slovanská měkkost
- 23. Čech a Němec. Poučná historie o zabití koček
- 24. Soběstianskij nepřesně vykládá starší prameny a učení Herderovo
- 25. Pokud a čím vlastně Kollár nekriticky idealizoval Slovany. Kollár nemá svého názoru o nebojovnosti Slovanů pouze od Herdera. Jak Kollár sám rozumí slovanské měkkosti
- Kapitola třetí. Našeho obrození doba třetí. Doba Palackého a Havlíčkova (1848–1880)
- 26. Vývoj pokollárovský (1848–1880) jako třetí údobí vývoje obrodného. Vliv Kollárův: Kollár jako národní buditel
- 27. Rok 1848 jako pokračování francouzské revoluce a jeho charakter politický a národnostní. Naše účast v revoluci a její ráz kollárovský
- 28. Rok 1848 pokračuje ideami francouzské revoluce: Svoboda, rovnost, bratrství národů. Národ mravní a právní osoba. Rovnoprávnost národů vyplývá z přirozeného práva, tedy z požadavků humanitních. Filozofický dosah teorie přirozeného práva národního
- 29. Rok 1848 a naše reformace: význam Dějin Palackého. Kollárovská humanita a Palackého ideál českého bratrství
- 30. Kulturní a národní program Palackým se stává českým programem politickým. Přirozený vývoj našeho národního programu od všeobecně humanitního a slovanského k českému. Palacký vůdcem a Otcem národa
- 31. Podrobnější výklad politických názorů Palackého a jeho shoda s Kollárem. Palackého idea humanity: humanita jako božnost. Historický podklad humanity: Palackého náboženský ideál. Palacký opravuje Kollárův náboženský racionalismus. Palackého pojem státu. Vliv Kantovy a pokantovské filozofie. Idea federace rakouských národů. Palackého federace a Kollárova vzájemnost. Federace národů a federace zemí historicky daných: Idea státu rakouského
- 32. Právo přirozené a historické. Poměr náš k Němcům hlavní problém aktuální politiky. Rakouská federace proti pangermanismu a panrusismu. Federace česká ve federaci rakouské
- 33. Idea státního práva českého a idea Kollárova. Rozdíly. Palacký podřizuje národnost účelu politickému a humanitě
- 34. Česká šlechta a její účast v národním a politickém probuzení
- 35. Bachovská reakce. Palacký o reakci v reakci
- 36. Havlíček a jeho poslání. Havlíčkova taktika; jeho opravdovost v uměřenosti. Co do věci Havlíček především cítí česky, je Čech. Podstatu češství zakládá na svobodomyslnosti. Havlíček v stálém boji proti duchovní reakci; reforma církevní jeho životní ideál. Havlíčkův český, lidový, realistický sloh. Havlíček jako žurnalista a literát: celkovost a propracovanost jeho povšechného názoru politického a filozofického. Havlíček se vystříhá vad historismu, je člověk věcí a přítomnosti, člověk moderní, pokrokový. Havlíček jako kritik: revolucionoval literaturu
- 37. Havlíček s Palackým zajedno v požadování rakouské federace. Havlíček pro federaci národů. Havlíček pro přirozené právo na základě Rousseauovy teorie smluvní
- 38. Demokratismus roku 1848. Havlíček, Palacký (Rieger): „Všeliké moci ve státě vycházejí z lidu“
- 39. Pojem demokracie u Palackého a u Havlíčka. Palacký a Havlíček o sociální otázce. Palacký proti všeobecnému právu hlasovacímu, Havlíček pro, ačkoli se drží liberalistického názoru o státu. Humanita a všeobecné právo hlasovací. Humanita extenzivně a intenzivně. „Člověk“ ani humanitě nestačí
- 40. Havlíček je lidovější Palackého. Objasnění pojmu a vývoje lidovosti z ideálu humanitního. Od 18. století se rozšiřuje pojem národa: rozumí se slovem tím veliká masa lidu posud od společné duchovní práce vyděděná. Národ, lid jako přirozený kulturní orgán člověčenstva. Studium lidového umění a vědění, rozšíření lidových práv. („Národní“, „lidový“, „prostonárodní“.) Kollár, Havlíček, Palacký
- 21. Devatero metodologických pravidel, jimiž se autor spravuje při posuzování a studiu národů a obzvláště také slovanských
- 20. Profesor Soběstianskij proti sentimentálně poetickému líčení charakteru staroslovanského; staří Slované nebyli krotcí a pasivní, nýbrž bojovní, podnikaví a ukrutní. Idealizování Slovanů z příčin hlavně politických (národnostních). Nesprávný názor o starých Slovanech počíná se Herderem
- 18. Kollár syn této doby a hlavní představitel. Vlivy cizí: Herder a jeho působení na naše a jinoslovanské myslitele. Vlivy domácí: Kollár a Šafařík. Kollár a vlivy slovanských spisovatelů
- 41. Palacký a Havlíček. Shody a různosti národního programu
- Předmluva k vydání prvnímu
- Předmluva k vydání druhému
- Kapitola první. Našeho obrození doba prvá. Doba Dobrovského (asi do r. 1811)
- 1. Naše takzvané obrození na sklonku 18. věku v souvislosti s osvobodným hnutím evropským. Úkoly obrození: navázat na minulost a uvědomit si přítomnost a úkoly pro budoucnost. Samostatnost kulturní a náš poměr ke kultuře německé. Potřeba filozofického vodítka: německá filozofie humanitní. Kollár německou filozofií humanitní navazuje na minulost reformační. K tomu bylo potřeba filozofie dějin. Kollár a Herderova filozofie dějin. Obdobný vývoj jazyka: od učenecké němčiny pomocí starého jazyka a slovanských jazyků k jazyku svému. Národ „filologický“. Krásná literatura a její souvislost s literaturou vědeckou. Obrodní vývoj počínající literárně a filozoficky dospívá přirozeně ku programu politickému a sociálnímu
- 2. V době probuzení v Čechách stála v popředí otázka náboženské a filozofické svobody. Josefinismus. Svoboda náboženská a svoboda národní a jazyková. Dobrovský jako osvícenec předchůdce Kollárův. Kněží buditelé. Kollár, Šafařík, Palacký protestanty. Význam toho: navázání na ideály bratrské
- 3. Význam Kollárovy humanity a osvícenství v době probuzení. Právo národa a jazyka českého zabezpečeno humanitou a osvětou. Šafařík a Palacký se dovolávají humanity. Osvětný charakter našeho znovuzrození
- 4. Kollár a takzvané slovanské znovuzrození. Obsah znovuzrození. Slované se vyvíjeli stejným směrem jako národové ostatní. Vzájemnost národů evropských. Kollár chtěl evropskou vzájemnost zesílit tužší vzájemností slovanskou
- 5. Světovost slovanského znovuzrození dosvědčuje současnost československého učení vzájemnosti, polského mesiánství a ruského slovjanofilství. Srovnání učení Kollárova, Mickiewiczova, Kirejevského. Všichni tři řeší problém všelidský
- 6. Idea národnostní se upevňuje na sklonku 18. století. Humanita a národnost. Herder, hlasatel národnostního principu. Kollár a Herder
- 7. Národní vědomí u Slovanů bylo hned zpočátku slovanské, u nás tedy slovanské a české zároveň. Slavismus ve svých hlavních formách: austroslavismus – rusoslavismus, panslavismus rusofilský, panrusismus
- 8. Herderovo rusofilství. Filangieri
- 9. Slovanské vědomí hned zpočátku nové doby je podstatnou součástí národního vědomí českého. Historikové a gramatikové slovanské vědomí sílí a odůvodňují: slavistika vzniká. Slovanství prvých básníků. Puchmajer a jeho sbírka. Puchmajer pro austroslavismus, ale rozhodně rusofilský. Rusofilství hned zpočátku význačná podstata slovanského citu a vědomí. Prvý básník český napsal prvou česko-ruskou mluvnici
- 10. Dobrovský, zakladatel slavistiky, prvý hlasatel slovanské ideje. Humanita a slovanství. Slované světlem člověčenstva: Dobrovský a Herder. Dobrovský a Kollár. Dobrovský je rozhodný rusofil. Jeho austroslavismus
- 11. Dobrovského takzvané pochybnosti o živoucnosti českého národa. Pochyboval i Jungmann, Šafařík, Kollár. Dobrovský jako člověk pozitivní: jeho čestnost a kritickost vůči Němcům. Miluje svůj národ, nezávidí Němcům a necítí k nim žádného záští. Pochybování Dobrovského a Kollárovo je poznáním vlastní malosti: odtud touha po vzájemnosti, především slovanské
- Kapitola druhá. Našeho obrození doba druhá. Doba Kollárova a Jungmannova (1810–1848)
- 12. Druhé údobí znovuzrození: snahy a směry vědecké a filozofické (1811–1848). Jungmannův voltairismus a wielandismus. Převládá směr archeologický. Čelakovský modernější, lidový
- 13. Šafařík jako slavista. Vědecký důvod, proč studium bytu českého předcházela slavistika. Logický poměr poznávání všeobecného a speciálního
- 14. „Slovan a vlastenec“. V čem tkví abstraktnost slovanství: vlivy slovanské a německé. Fantastičnost, nereálnost. Neznalost života a bytu skutečně slovanského. Spory o Rukopisy královédvorský a zelenohorský. Zneužití slovanské analogie v české historii samým Palackým
- 15. Otázka jednotného spisovného jazyka
- 16. Polonofilství. Povstání polská v letech 1830 a 1863. Rusofilství. „Strana Hankova“. Antonín Marek
- 17. Světlo a stíny
- 19. Slovenské vlivy. Význam Slováků pro naše obrození a pro náš národ vůbec. Slováci jazykově Zachovalejší. Kollárova charakteristika Slovanů platí vlastně o Slovácích. Slováci a jejich bližší styky s ostatními Slovany. Kollárovo světoobčanství humanitní a dráteníček. Kollár a vlivy maďarského útisku
- 42. Směry a pozdější strany, staročeská a mladočeská. Podstata strany staročeské. Palacký správně určil její rozdíl od strany mladočeské
- 43. Charakteristika směru a strany mladočeské
- 68. Samostatnost kulturní: Eklekticismus. Co znamená dívat se na náš kulturní život pozitivně? Historie česká se nevyčerpává antagonismem proti Němcům
- 70. Úkol politiky a pojem národnosti se musí rozšířit a prohloubit. Slovanská idea. Slovanská idea v krásné literatuře: Čech a Zeyer. Žurnalistika a literáti pro a proti. Lier proti slovjanofilství. Dobrý vliv rukopisných sporů. Politický program slovanský: austroslavismus. Dr. Rieger proti Lamanskému. Dr. Mattuš se vrací k národní federaci rakouské ve jménu politické rovnováhy
- 71. Úpadek starších směrů, staročeského a mladočeského. Neblahý vliv pasivní politiky a jí následující přeceňování politiky aktivní. Politika nás nespasí. Politice naší se nedostává náležitě teoretického podkladu. Nedostatek vzdělání a zejména vzdělání sociálního a politického. Naše dědičná nepevnost intelektuální. Nepevnost programu je zaviněna i tím, že Palacký se vzdal svého programu a Sladkovský svého
- 72. Nedostatek politického vzdělání na mladočeské straně. Odsud spojení s realisty a vznik hnutí takzvaného pokrokového. Budoucnost mladočeské strany v reformě a v pokračování na dráze Havlíčkově, to jest přijetí realismu
- 73. Otázka studentská. Kulturní a politický význam studentstva v dobách před rokem 1848 a příčiny toho. V době nové je tento význam jiný, student není již hlavním šiřitelem pokrokových idejí. Studentstvo všude přechází od politických otázek k otázkám sociálním. Hnutí takzvané pokrokové. Krize v studentstvu. Nedostatek vzdělávacích prostředků a neblahý vliv toho. Mravní život našeho studentstva. Student v malém národě: sebevzdělání a sebevýchova
- 74. Úpadek strany šlechtické. Nenárodnost a nelidovost české šlechty. Nyní je pod vedením klerikalismu. Proto se staví proti základním požadavkům českého programu kulturního. Odtud slabost jejího politického programu, třebaže státoprávního. Feudální výlučnost rakouské a zejména české šlechty. Palacký o národním úkole šlechty. Její úkol sociální
- 75. Úpadek všech posavadních stran a směrů upřílišeným historismem. Co znamená Palackého výrok, že je „životní otázkou národa našeho“ účast v moderní, myšlenkové a technologické práci. Abstraktnost a neplodnost běžného programu politického a národnostního. Politický program musí být založen na programu kulturním. Politická samostatnost je také jen prostředkem, ne posledním cílem. Malý národ dovede být i politicky samostatný pouze prováděním svého kulturního a mravního programu. Úpadek politických stran se jeví v zapomínání obrodních ideálů. Kollár, Palacký, Havlíček neznámí
- 76. Organizace směru a strany klerikální. Cíl hnutí katolického: vyvrátit filozofické základy Palackého historie. Realismus je v tom nejostřejší odpůrce klerikalismu. Uskutečnění reformích ideálů v dané formě církevní. Historie se neopakuje. Náboženství a lidovost. Nedostatky nynějšího liberalismu
- 77. Idea takzvaná cyrilometodějská jakožto otázka náboženská. Nestačí národní program osvobozovací – obrodíme se uskutečněním ideje cyrilometodějské? Hlásá se ideou cyrilometodějskou katolicismus, nebo pravoslaví? Otázka bohoslužebného programu. Naše reformace není pokračováním moravské církve metodějské. Hus o svém poměru k církvi římské. Proč starší teologové husitští a bratrští hledali svou matku v církvi pravoslavné a ve kterém smyslu. Historie ideje cyrilometodějské: v době starší až po Dobrovského; Dobrovský a následníci; Kollár; Palacký; novější historikové čeští a ruští; Havlíček. Idea cyrilometodějská a strana svobodomyslná: Sladkovský. Idea cyrilometodějská katolická. Co znamená liberalistická propaganda této ideje: fiasko vlastenčícího liberalismu
- Kapitola pátá. Našeho obrození smysl národní a historický. Humanita
- 78. Humanitní ideál ideálem národním, historickým, českým: české bratrství. Humanita není romantismus a sentimentálnost, nýbrž úsilná práce. Praktický dosah humanitního ideálu
- 79. Jsme národ Žižkův a Prokopův, či Husův a Komenského? Naše osudná nestálost a kolísavost mezi krajností táboritskou a bratrskou
- 80. Modlitba Rokycanova. Nesprávné pravidlo o zlaté prostřednosti. Syntéze obou typů v typ vyšší, jednotný: Chelčický lepší vzor člověka českého
- 81. Naše charakterová neucelenost netkví pouze v nestálosti a v nedůslednosti vůle, ale i rozumu. Nedostatek husitství. Hřích proti duchu svátému: utrakvismus
- 82. Naše pasivita: náš kult mučednictví. Naše záliba ve falešném mučednictví. Lžiradikalismus a žebrota politická
- 83. Lze se malému národu obejít bez politické intriky? Machiavelismus a práce. Pravidlo Ježíšovo
- 84. Mravní úkol našeho obrození: účinná humanita. Kolísání Kollárovo mezi humanitou a násilím. Palackého ideál bratrský. Havlíček jako národní vychovatel obrodní: jeho poučení o poctivosti, stálosti, vytrvalosti a o pravé neohroženosti
- 85. Příčina našeho národního úpadku: zpronevěřili jsme se ideálům reformačním. Namístě bratrství zotročení lidu zákonem roku 1487. Další úpadek, až na Bílé hoře padla dvoustoletá nestálost a kolísavost. Všehrd o příčině našeho úpadku
- 86. Obrození se může stát jen odčiněním příčiny, pro niž jsme upadli: odčinit rok 1487. Co to znamená
- 87. Kollárova idea humanity a úkol z roku 1487. Idea humanity úkolem všelidským, slovanským a českým. Humanita a bratrství. Idea humanity netoliko národnostní, ale především sociální. Otázka sociální a česká. Otázka sociální a rok 1487
- 88. Otázka sociální není pouze otázkou dělnickou, nýbrž otázkou mravní
- 89. Problém sociální je podstatou vší národní taktiky. Úkol tříd sociálně silnějších a hlavně také české inteligence. Pokrokové hnutí a dělnictvo. Rudolf Mayer a Josef Barák předchůdci pokrokářů. Úkol vůči dělnictvu není národní a politický, ale mravní
- 69. Úkoly národní praxe. Národní technika, průmysl a obchod. (Herrmann o českém kupectví.) Národní hygienika a tak podobně. Vzorná správa našich obcí: opět v politice vnitřní
- 44. Náš liberalismus. Jungmannův krejčí věřící v čerta. Učení jezuitská
- 67. Potřeba organizovat vědeckou práci. O úkolech České akademie: Překlady, popularizace věd, vydávání cenných starých památek a podobně
- 66. Umění a krásná literatura posud hlavním učitelem národním. Náš vývoj vědecký. Jazykozpyt a historie. Studium jazyka žijícího. Historismus v historii. Doplnění a opravení Palackého. Pokračování Palackého jako historie protireformace. Důležitost toho úkolu. Potřeba dějin kulturních: dějiny literatury, umění a věd. Naše pokroky v přírodních vědách a v matematice. Česká filozofie
- 45. Náš konzervatismus. Počátkové opravdovějšího katolického písemnictví
- 46. Konstituční a parlamentní éra zahájená říjnovým diplomem: vznik Ideje státu Rakouského. Státoprávní přeměny v Rakousku a naše pasivní opozice a zahájení politiky aktivní. Poznání, že politika nás nespasí. Palacký o dosahu světové organizace pro naši politickou samostatnost. Problém státu malého. Spasí nás jen neúmorná práce osvětová. Dovršení obrození politickou svésprávou a samostatností
- 47. Prvé politické vystoupení slovanské: Slovanský sjezd v Praze roku 1848. Austroslavismus a jeho služby mouřenínské. Palackého Idea státu rakouského také austroslavistická. Austroslavismus se staví Palackým a Havlíčkem proti Rusku z důvodů svobodomyslnosti. Povstání polské roku 1863. Slavnost velehradská: idea cyrilometodějská. Pouť do Moskvy roku 1867
- 48. Palackého Idea státu Rakouského po jeho cestě na Rus. Jeho Doslov z roku 1872. Proti panovačnosti Němců a Maďarů se Palacký dovolává kollárovského všeslovanství a nadto přímého spojenectví rusko-českého. Obrozovací politika se končí obrozovací ideou slovanskou, totiž rusofilskou
- 49. Jakožto prostředek vedoucí k těmto cílům politickým a kulturním Palacký doporučuje nenásilí a práci osvětnou. Závěť Palackého. Politika znovuzrození se končí také ideou humanity
- 50. Slovanská idea v literatuře a v umění. Smysl Havlíčkova hesla: Čech, ne Slovan! Havlíčkův vlastní výklad: vzájemnost slovanská pium desiderium. Posavadní skutečná nevzájemnost. Mylná teorie o našem prostředkování mezi Západem a Východem. Havlíček slovanský spisovatel tohoto údobí. Čechova Slavie a Zeyerova Poezie
- 51. Nový směr básnický a literární uveden byronismem. Máchův význam. Mácha a Kollár. Hálek pokračuje na dráze Máchově. Příčiny toho opoždění: nemáme ještě literatury. Hálek a Neruda pro českého člověka. Sociální směr literatury: Hálek, Neruda, Němcová, Světlá, Pfleger-Moravský, Rudolf Meyer. Neruda jako básník slovanský, český, lidový a přímo sociální. Směr kosmopolitický: eklekticismus a jednostranné vlivy cizí – realismus lidový (Havlíček, Neruda)
- 52. Slovanská idea ve výtvarném umění. Českého výtvarného umění je poskrovnu; jeho závislost na cizím vyškolení a na cizí podpoře. Historický a vlastenecký obraz není vždy český a skutečně národní. Česká, slovanská hudba. Smetana. Spory o hudbu slovanskou a všeslovanskou
- 53. Slovanská idea ve filozofii a ve vědě. Filozofický ráz doby, přirozený vliv německé filozofie. Palacký, Havlíček. Problém české a slovanské filozofie: Augustin Smetana. I česká filozofie se nesla k humanitě a k národnosti; Smetana jí důsledně přikazuje problém sociální
- 54. Česká věda a školství. V tomto údobí jsme se domohli škol středních a techniky; význam toho. Věda u nás se pěstuje více populárně a prakticky než přesně a teoreticky. Moment v tom lidový, ale zároveň nedostatek přesnosti. Školství národa Komenského – jaké by mělo být: škola konkrétní cíl humanitních tužeb osvícenských. Ne toliko mnohost, ale jakost škol – školská politiko česká kráčej v čele snah o reformu školství
- 90. Sociální demokracie. Chování strany staročeské a mladočeské v otázkách sociálních. Dělnická strana takzvaná národní. Smysl mezinárodní organizace české sociální demokracie. Její závislost na německých vzorech nejiná než naší starší literatury vůbec. Herder a Marx. Literatura a žurnalistika. Shoda s literaturou a žurnalistikou vlasteneckou. Shoda politické organizace: české dělnictvo je organizováno federativně a autonomisticky. Dělnictvo není protinárodní a beznárodní. Naše literatura dělnictvu a chudým nepřístupna. Sociální demokracie se liší od národního programu svým filozofickým základem. Nedostatečnost takzvaného historického materialismu a materialistického názoru na svět vůbec. Rozdíl mezi spravedlivými požadavky tříd potlačených a jejich filozofií. Klerikalismus a šlechta vůči dělnictvu. Otázka sociální a otázka česká
- 55. Humanita jako cíl vyžaduje humanitních prostředků. Otázka po národní taktice: nenásilím, ale osvětou, vzděláním, věděním. Palackého určení našeho humanizujícího postupu
- 57. Plány Purkyňovy, doplňující historismus Palackého. Jungmannovo a Palackého úsilí o encyklopedii. Komenský tu předchůdcem svou Pansofií. Palacký poznal roku 1852 národní důležitost moderní vědy přírodní; jeho plány o její popularizování. Lidovost a spolu světovost tohoto úsilí. Komenský chtěl zpopularizovat metafyziku osmiletým dětem. Palackého usilování o vzdělání reální a Havlíčkovo: pryč s idealismem, raději skutečnost. Novější realismus
- 58. Žurnalistika jako literární nástroj obrození. Význam žurnalistiky v nové době a zvláště české. Palacký, Havlíček žurnalisty. Havlíček žurnalista světového významu. Odkud pochází mocný vliv české žurnalistiky na veřejné mínění: nemění bohatého písemnictví. Úpadek naší žurnalistiky jako básnictví cizími vzory. Žurnalistika přirozený orgán lidového hnutí. Josef Barák dělníkům a studentům. Vliv žurnalistiky na naši akademickou inteligenci. Národní listy
- Kapitola čtvrtá. Našeho směru obrození doba čtvrtá. Časové směry a tužby
- 59. Poslední (čtvrté) údobí od počátku let osmdesátých. Charakterizuje se zahájením aktivní politiky a ustavením vysokých škol českých. Univerzita dovršením osvícenského a humanitního ideálu. Význam univerzity pro národ v minulosti a nyní. Úkol českých škol vysokých
- 60. Spor o Rukopisy královédvorský a zelenohorský: jeho vědecký a národní význam. Odstranění podvržených Rukopisů mravní a vědecký úkol nové univerzity. Revize starovlasteneckých názorů o minulosti. Pokračování ve vědecké činnosti Dobrovského. Proč žurnalistika hájila Rukopisy? Žurnalistika a nová škola vědecká. Spor se rozšiřuje a nastává kritická revize vší národní organizace duchovní, konečně i politické. Dva tábory: starovlastenecký a kriticko-vědecký
- 61. Podstata realismu. Realismus protest proti upřílišenému historismu. Literární revoluce: revize obrodního programu. Kritika a sebeobžaloba. Prohloubení a doplnění literárního, vědeckého a filozofického vzdělání. Realismus pro přírodní a hlavně sociální vědy. Znárodnění vědy a filozofie; socializace vědeckého a filozofického vzdělání
- 62. Hlavní politické zásady realismu. Humanita jako požadavek sociálních reforem. Sociální otázka otázkou povýtce českou. V politice vnější program Palackého: ve shodě s Němci usilovat o státoprávní samostatnost českých zemí. Dohodnutí s Němci samosprávou co největší. Politická taktika: důsledné využitkování všech moderních pokroků. Havlíčkovo slovo o postavení mezi stranou radikální a konzervativní. Proti politické pasivitě a násilí: odpírat zlu důsledně všude a pořád. Takzvaní lidé hodní a dobří. Pro násilnou taktiku není důvodů. Konstitucionalismus zabezpečuje relativní svobodu – potřeba práce, práce takzvané drobné. Politika vnitřní důležitější než vnější: somočinnost a víra v policii. Osudný omyl i Palackého a Havlíčka, že všecek náš život se určuje odporem proti náporu německému a vlády. Nejsme tak malí – život náš má pozitivní obsah, vyvíjí se pozitivně, podle toho budiž i politika naprosto aktivní. Poměr realismu ke stranám: co znamená metoda v politice. Realismus uvědomělým pokračováním Havlíčka a Dobrovského
- 63. Jiné směry literárního dorostu. Počátkové literatury kritické a její význam pro literární revoluci
- 64. Vystoupení Macharovo a jeho význam. Vrchlický jako eklektik. Směry starší a nové. České básnictví lidové. (Svatopluk Čech, M. A. Šimáček). Vlivy cizí
- 65. Výtvarné umění a hudba. Potřeba filozofie umění a hudby české. Pokrokové směry v hudbě
- 56. Otázka po jednotlivých předmětech a směrech os větné práce národní. Převládání historismu a jeho jednostrannost: přítomnost a budoucnost musí být hlavním předmětem našich starostí, ne minulost. Na této studii se objasňuje smysl tohoto požadavku
- Doslov
-
Naše nynější krize
[1895], s. 171–304
- Ediční poznámka
- 14. Počátky pokrokového hnutí byly studentsky reformní; napřed literární, později i politické. Rozlišujeme pokrokové hnutí celkové od pokrokové strany. Strany a směry studentské: spolky staročeské a klerikální; spolek Slávia se rozdělil na pokrokáře a na nezávislé. Pokrokové orgány
- 15. Pokrokové hnutí mezi mládeží (omladinou) dělnickou. Dějiny časopisu Omladina
- 16. Český student a český dělník se spojují v společné práci sociální. Příčiny a důvody toho spojení: cizí vzory a hospodářská rovnost. Česká otázka studentská pro nás částí otázky sociální. Starší předchůdcové sbližují studentstvo a dělnictvo: Josef Barák, Rudolf Mayer, Karel Sabina. Krize studentská: konstitucionalismus a vyšší vzdělání mas odvádí studenta od otázek politických k otázkám sociálním. Vliv školství českého a zejména české univerzity: český student není již pod tlakem německé univerzity. Proto také žurnalistika, zejména Národní listy ztrácejí vliv, jejž měly jakožto vůdce mládeže na univerzitě německé. Národní program studentský se socializuje. Odsud spojení českého studenta s omladinou dělnickou. Poměr této pokrokové omladiny k sociální demokracii
- 17. Poměr pokrokového hnutí a zejména pokrokové strany ke straně mladočeské. Pokroková strana jako radikální křídlo strany mladočeské. Shody a neshody
- 18. Poměr pokrokové strany k realismu
- 19. Mravní význam reformního hnutí pokrokového: literární svépomoc
- 20. Potlačování pokrokového hnutí policií a vlasteneckou žurnalistikou. Vliv policejní a žurnalistické sugesce. Čtyři stadia represe vlastenecké. Mladočešství proti staročešství
- 21. Základní a počáteční směr pokrokového hnutí byl reformně literární. Teprve později dostal se do radikálního směru mladočeského. Literární směr pokrokový podstatně moderní a eklektický. Nedostatek filozofického základu (vliv Nietzschův)
- 22. Politický program pokrokářský. Požadavky sociální a politické. Poměr toho programu k programu mladočeskému
- 23. Byla Omladina spolek tajný? Všecek politický okultismus je zastaralý a nepokrokový. Demonstrace Omladiny nevhodnou politickou zbraní. Revoluce nemožná a proti pokroku: revoluce politickým šosáctvím. Vliv výjimečného stavu na pokrokáře. Úsilná činnost literární
- Kapitola třetí. První literární orgán pokrokového hnutí
- 24. Nové proudy, první literární orgán pokrokového hnutí, budí dojem nehotovosti
- Kapitola druhá. Vývoj pokrokového hnutí
- 13. Opět a pořád politika vnitřní. Pryč s Kocourkovem! Citát z Nerudy. Krize není úpadek
- 12. Chyby vídeňské vlády a její povinnosti v řešení české otázky. Opozice, jaká má být, a vady našeho radikalismu. Program státoprávní a naše politika zahraniční. Socializace i zahraniční politiky
- 11. Úpadek politického vzdělání ve stranách starších. Mlhavost programu a rozčilenost taktiky
- 10. Požadavky přesnějšího a vyššího vzdělání politického. Socializace vší politiky. Politika vnitřní hlavním požadavkem
- 9. Vady a nedostatky směrů nových. Pokračovat na dráze Dobrovského, Kollára, Šafaříka, Havlíčka, Palackého
- 8. Organizace těchto směrů
- 7. Mladší a mladí. Nové směry a tužby buditelské
- 6. Do které míry reprezentuje strana mladočeská a zejména Národní listy celý národ a ideu českou?
- 5. Úpadek strany mladočeské
- 4. Boj starších proti mladším. Boj padající strany staročeské proti mladším vedla a vede i strana mladočeská, zejména oficiální orgán strany
- 3. Starší strany nesprávně pojímají úkoly obrodní podle úzkého hlediska politicko-nacionálního. Nepochopení kulturní plnosti našeho národního programu. Nedostatek politiky vnitřní: národnost má širší a hlubší obsah, než staré strany dovedou hlásat
- 2. Úpadek je neschopností pokračovat v buditelské práci podle požadavků nové doby. (Historismus a historický empirismus)
- 1. Krize nezáleží pouze v úpadku politické strany staročeské, ale v úpadku obrodní schopnosti strany staročeské. Co znamená úpadek prvé politické a kulturní strany po naší dvousetleté politické nečinnosti. Pád celého staročeského systému a tím i do značné míry i systému mladočeského
- Kapitola první. O naší nynější krizi
- Předmluva k prvnímu vydání
- 25. Nehotovost se jeví zejména v osnovných otázkách životních. Stať o manželství a volné lásce. Vliv Bebelových názorů o ženě a o rodině. Nesprávnost Bebelových názorů. Nesprávná je jeho teorie o přirozenosti a o síle pudu pohlavního. Goethe je Bebelovi autoritou pro volnou lásku. Nedostatečnost filozofie socialistické
- 26. Naší mládeži je především třeba čistého, nezkaženého žití, je jí třeba čistoty. Nedostatek filozofického základu. Materialismus je filozofií zastaralou, přímo zpátečnickou. Diletantismus a nedostatek vědecké propracovanosti. Eklekticismus a necelost jednotného názoru filozofického
- 27. Realismus umělecký. Realismus ve smyslu pozitivismu nestačí. Co znamená pozitivistická formule: Konstatovat fakta. Určitost není totožná s neomylnictvím
- 44. Moderní pojímání státu a jeho významu. Lidové stanovisko politické, co znamená. Státoprávní program a jeho význam. Co jsou domy bez schodů? Kolektivismus a státní právo
- 56. Organizace studentských spolků
- 55. Společné hry, sporty a jiné
- 54. Působení na venkově
- 53. Národní práce studentstva. Národnost se musí pojímat v širším a v plnějším smyslu
- 52. Jak se má student zabývat politikou
- 51. Studium historie
- 50. Potřeba cizích jazyků a literatur proti naší literární malosti. Kterým cizím jazykům se učit? O němčině. O literatuře anglické a francouzské. O jazycích slovanských: polština, srbština, ruština. (Maďarština)
- 49. Vzdělání a příprava pro život. Studium odborné, všeobecné a filozofické
- Kapitola pátá. O úkolech českého studentstva
- 48. Poměr realismu a pokrokářství. Proč realismus nechce být stranou politickou. Potřeba organizace práce kulturní. Je realismus abstraktní a pokrokářství konkrétní? Shody a neshody programu realistického a pokrokářského. Potřeba další diskuse pro všechny směry pokrokové. Diskuse pokrokářů pokrokem proti starovlastenecké nehybnosti a neomylnosti
- 47. Program a směr pokrokářský. Lišíme pokrokovou stranu („pokrokáře“) od celkového pokrokového směru („pokrokovců“). Vývoj pokrokového hnutí a jeho organická diferenciace v jednotlivé směry. Pokroková strana nepokračovala organicky. Důkaz z programu a z politiky pokrokářské. Program pokrokářský neorganickou syntézí různých programů starších a nových. Pokrokářství jako eklekticismus a diletantismus. Odsud jeho nečeskost. Politika pokrokářská de facto zpátečnictví. Historie pokrokářů: hnutí pokrokové, čelící staročeství a mladočeství, pokrokáři opuš-těno přičleněním Národních listů k mladočeství. Národní listy a realismus. Národní listy orgánem nynějšího úpadku starších směrů
- 46. Filozofický a teoretický podklad strany pokrokové. Její noetický materialismus a tedy liberalismus mladočeský v duchu Národních listů. Potřeba protiliberálního základu pro náš národní program. O úpadku strany staročeské a strany mladočeské nepokročivým liberalismem. Význam nynější krize
- 45. Omladina. Tajné spolkařství politickou zbraní minulosti. Politika ještě augurstvím. Tajnůstkářství naší politiky. Intrikáni. Augurství takzvaného veřejného mínění: není veřejné politické diskuse. „Tajné“ demonstrace a „tajný“ výjimečný stav
- 28. Sloh Nových proudů
- 57. Opět o politické činnosti studentstva
- 43. Pojem státu. Způsob politické polemiky pana Hajna. „Rakušanství“ realistické a rakušanství pokrokářské
- 41. Rozum nevylučuje nadšení. Proč Kollár, Palacký a Havlíček kladou takový důraz na rozum a vzdělání? Slovanská „měkkost“ potřebuje rozumového vzdělání. Bez tohoto vzdělání není možný ani charakter. Naše politické kolísání, fantastika a úryvkovitá taktika demonstrační. „Argumentům ulice.“ Potřeba politické disciplíny. Opozice vzdělaná a uvědomělá. Odkud pochází naše politická rozervanost? Naše čtyřstaletá rozervanost politická a sociální. Písně otroka jako symptom doby a naší politické povahy
- 40. Mickiewicz o potřebě nadšení proti učení Kollárovu a našich buditelů. Nadšení a rozum
- 39. Proč posud je nadšení pro násilí? Kollár volá po meči; vzor Poláků a našich táborů, hlavně Žižky. Nadšení z násilí, či z práce?
- 38. Revoluce stará a nová: zrevolucionování lidského ducha
- 37. Toto mínění o revoluci potvrzují svým učením všichni naši buditelé, zejména Kollár, Palacký a Havlíček
- 36. Která politická taktika je reálnější, taktika humanitní, či revoluční? Humanitní taktika je netoliko ideální, ale i praktická, nejpraktičtější. Poučení dějin. Pokrok lidské společnosti stal se ne proléváním krve, ale přes to prolévání a proti němu. Malý národ nemůže prospívat násilím. Naše humanitní taktika pro přítomné poměry. Kdy se smíme bránit železem? Hra o život a práce
- 35. Reformace, ne revoluce! Zásady humanitní taktiky: 1. Je dovoleno se bránit. 2. Revoluce násilná kazí revoluci, totiž revoluci názorů a mravů, a jen tato revoluce zabezpečuje skutečný pokrok a politickou a sociální svobodu. Důkaz z revoluce francouzské. Co znamená humanita proti násilí. Socialisté právem proti násilné taktice: Plechanov, Engels. Problém Raskolnikův: otázka je, ne co dělal Napoleon, ale co mám a smím dělat já. 3. Násilná revoluce je šosáctví. Revoluce je taktika aristokratická, nedemokratická, nelidová. 4. Revoluce je dnes nesmyslná. 5. Havlíček, Bourget, Dostojevskij pro práci. Národ potřebuje nové oběti – oběti práce. 6. Český národ nemá důvodu k násilné revoluci
- 34. Konflikt humanitního ideálu se skutečností. Konflikt ten existuje, existoval a bude existovat, ale nejde z toho teorie o „skutečném svědomí“. Pan Hajn hlásá de facto darwinistický boj o život. Jeho příklady o tabulkách v Praze a o sněmovním „železe“ ze dne 17. května 1893
- 33. Humanita absolutní a relativní. Relativní humanita není humanita
- 32. Princip humanitní je princip český; odsud úkol všech našich stran a směrů: zaujmout k němu určité stanovisko. Týž úkol má strana pokroková – vyslovit se totiž jasně a určitě o principu humanitním
- 31. Páně Hajnova kritika realismu v Rozhledech příležitostí k této diskusi
- Kapitola čtvrtá. Reformace, či revoluce?
- 30. Postskriptum: Co Kollár klade mládeži na srdce nejvřeleji. Čistota jakožto základ demokratismu mravního, a proto i politického a sociálního
- 29. Úmysl této kritiky Nových porudů
- 42. Anarchismus. Podivné nepochopení rozdílu mezi úkladným zavražděním a mezi zkracováním života nemravností a nevědomostí. Cizí vlivy, zejména německé moderní filozofie. Diletantský eklekticismus v politice. Vzdělání pouze beletristické nestačí
- 58. O národním uvědomění v nynější krizi: zrevolucionovat náš Kocourkov! O lásce k vlasti
-
Jan Hus
[1896], s. 310–366
- Ediční poznámka
- 11. Kollár
- 10. Problém náboženský. Úkoly české filozofie náboženské: Filozofické srovnání historicky daných církví a vyznání
- 9. Vady úsilí obrodního. Liberalismus zeslabuje náš český humanitní program obrodní, jak revoluce porušila naši reformaci. Liberalismus našich hlavních buditelů. Liberalistický nacionalismus a politicismus. Eklekticismus a novotářství. Kritika kontra historismus
- 8. Reformační snažení obrodní. Obrození pokračováním v reformačním úsilí. Podrobnější toho svědectví ze spisů Dobrovského, Kollára, Palackého, Havlíčka, Smetany
- Naše obrození a naše reformace II
- 7. Sněm roku 1487 a bratří
- 5. Vznik české protireformace
- 12. Náboženská filozofie Palackého: Světodějný význam dualismu katolického a protestantského
- 4. Podstata české reformace
- 3. Liberalismus také dusí ideje obrodní. Francouzská revoluce a česká reformace: humanita česká, bratrská a humanismus liberální
- 2. Národ Husův – ale obživení protireformačního a protiobrodního úsilí
- 1. Obrodní úsilí je totožné s úsilím reformačním. Česká idea, idea náboženská
- Naše obrození a naše reformace I
- 6. Protireformační násilí. Upadení reformace v revoluci. Protireformace také českou. Palackého Idea státu rakouského čelí protireformaci
- 13. Palackého filozofie dějin a zejména dějin českých: České bratrství vrcholem, posavadního vývoje historického
- 14. Jak Havlíček soudí o katolicismu a protestantismu. Smetana
- 15. Naši buditelé o pravoslaví
- 29. A zase o svornosti. Reformace česká má obsah především náboženský: rozdíl ideje národní a náboženské
- 28. Historik české reformace musí také znát vývoj náboženský a církevní. Odsoudila církev Husa právem?
- 27. Význam Husův náboženský, nebo národní? Česká reformace je především a v první řadě náboženskou
- 26. Čím Hus nám je a býti má? Hus a úpadek v záložně Svatováclavské. VěčnýHuse!
- 25. Čeští historikové o oslavě Husově. Potřeba prohloubit oslavy Husovy. Vědomosti o Husovi a přesvědčení o Husovi. Byl by Hus s nynější církví spokojen? Koncil tridentský a 23. kapitola podle sv. Matouše. Národní svornost
- Naše obrození a naše reformace IV. Dodatek k třetímu vydání
- 24. Minulost ukazuje do budoucnosti: probudit se k další práci ve všech oborech. Hloub a dál!
- 23. Vědomí o důležitosti reformace a náboženství v naší literatuře krásné. Rozšíření tradic reformačních. Protireformační a protiobrodní hnutí klerikální. Ještě Palacký
- 21. Bratrství a náboženská otázka dnes. Český program humanitní
- 20. Filozofie dějin a náboženství u našich buditelů
- 19. Několik slov na vysvětlenou. Česká otázka, Krize, Jan Hus
- Naše obrození a naše reformace III. Doslov
- 18. Náboženský úkol mravní a sociální: Humanita. Bratrství
- 17. Náš náboženský úkol teoretický: filozofické pokračování na dráze bratrské
- 16. Naši buditelé o podstatě a hodnotě náboženství: otázka česká otázkou náboženskou
- 22. Liberalistický indiferentismus protiví se českým cílům
- Slovanské studie - Jána Kollára Slovanská vzájemnost [1894], s. 375–420
- Časové směry a tužby [1894], s. 421–422
- Idea cyrilometodějská [1894], s. 423–429
- Ze zápisníku čtenářova. Dokončení minulého zápisu [1903], s. 430–432